Jdi na obsah Jdi na menu
 


56. Brtnické ledopády - Ledopádová stovka 29. - 31. 1. 2016

11. 7. 2016

   První ultra trail roku 2016 si zaslouží něco na úvod. Budu citovat z webových stránek: "extrémní závod jen pro trénované jedince". Nebudu komentovat, přenechám fantazii každého jedince. Pouze bych podotkla, že lednový termín nabízel spoustu vlivů počasí - od bahýnka a písku přes déšť, sníh, led až po jejich kombinace. Tak do toho, spolu s krutým převýšením přes 4 300 m, jsem se pustila.
Janča s Ájou při západu   Závod jsem opět absolvovala s přáteli, co jsou mému srdci nejblíž (Andrej, Janča a Zdenda). Tentokrát ale připravená úplně jinak. Téměř na cokoli (zdůrazňuji téměř). Při zdolávání vrcholků mi byly nápomocné hůlky, při změnách počasí a povětrnostních podmínek jsem využila teplého oblečení a při bolavých nohách jsem se přezula. Ale teď už k tomu krásnu.
   Vytyčila bych v prvé řadě nádhernou panenskou přírodu Labských pískovců a CHKO Lužických hor včetně všemožných vrcholků, rozhleden či hrádků v okolí Šluknova.

Mariina vyhlídka:

Mariina vyhlídka

   Poznala jsem Andrejovy přátele "Spřátelenou zvěř", s kterými jsem absolvovala větší část těžkých úseků, kdy jsme zdolávali Olafovy 90° trasy na všeljaké kopečky. Myslím, že jsme neobešli ani jeden jediný, všechny jsme přece museli vidět smiley A tímto chlapům děkuji za jejich trpělivost při čekání na mě. Ale myslím, že oni si na dívčí společnost moc nestěžovali.

   Mé nové trailové boty, těsnější a lehce prošlápnuté, mě provázely celých 63 km od startu, kdy na tomto kilometru jsem se rozhodla jim ulehčit a vyměnit je za staré dobré Prestižky. Ačkoli nás ještě čekal vskutku krutý terén, zvládly vše moje hrdinky na výbornou. Asi je to i o chodci, ale nechci se vytahovat. 
Jedna fotka z kontroly při přezouvání:

Éra Prestižek na kontrole

 

 

 

 

 

 

 

   Ráda bych především ocenila pevnou vůli a rozumné rozhodnutí Janči skončit na nádherném 81. km kvůli zlobícímu koleni. Aspoň někdo z nás ten rozum měl. A později jsme na ni vzpomínali, jak musí být teď šťastná, že nejde s námi (a těšili se, až ji zase spatříme). Přišly totiž kruté časy, kdy lilo, klouzalo se po ledě nahoru a dolů, bořilo se v bahně, zhasínaly čelovky (ta moje samozřejmě), přišly dokonce časy sněhových vánic a mrazu, kdy vše nečekané pokryl sníh, aby to bylo ještě nečekanější a člověk každým krokem tápal, do čeho všeho šlápne. Často to nebyla příjemná zjištění, když promočené věci nenabízely v mrazu žádné naděje na zahřátí. Také bych neměla zapomenout zmínit klasiku - mé bloudění, které jsem ani tentokrát nemohla vynechat. Štěstí ale přálo. Přišly časy krátkého Andrejova nadšení velmi rychle vystřídaného úplným obratem o 180 stupňů v nadávky rozléhající se přes celé širé ledopádové lesy. A přišly také časy halucinací. Není divu, když začnete prožívat již nevyhnutelné druhé nastávající svítání v jednom závodě. Každopádně o to větší požitek byl, když jsem poslední metry běžela z posledních sil směr cíl, kde ukápla slza při objetí s Jančou. No medaile taky udělala radost  devil
   Výsledek: 12. místo mezi ženami za 110 brtnických kilometrů s převýšením 4 300 m za neuvěřitelných 30 h 26 min. Děkuji za vše. 

Závěrečné foto:

Retro snímek

 

Náhledy fotografií ze složky Brtnické ledopády 2016