Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. Den cesty 21. - 22. 10. 2016: Nocí až na Ještěd

25. 10. 2016

Co si takhle jít provětrat o víkendu nožky na jedné známé trase? Skvělý nápad, jak se udržet v kondici před stomílovkou, no ne? Navíc úžasná příležitost porovnat kondiční posun od jara a také start na noc. Člověk tak aspoň vidí to, co na jaře nemohl. Takže nebylo nad čím bloumat a hurá do známých končin.

Startovní fotka od JirkyPodzimní trasa se oproti té jarní lišila minimálně. Třeba jsme byli zbaveni výstupu na zříceninu Bradlec a některé asfaltové úseky byly vyměněny za příjemnější terén. Jinak už jen drobné úpravy v případě kontrol (trochu mě některé redukce kontrol zmátly, přiznám se).

Co se mi ale nejvíc líbilo: tajné občerstvovačky převážně v čele s Martinem, které mě dokázaly hezky nakopnout novou energií a z pouštního kaktusu vyčarovaly kvetoucí orchidej, má soukromá bludná kolečka ve skalách kolem Husníkovy vyhlídky, krásná hvězdná obloha, jež se překvapivě prosvěcovala pro mě až při seběhu z Ještědu, dále snídaně hodná krále v podobě zelňačky a moučníku na benzínce v Jítravě a výborná silná česnečka v hospodě v Petrovicích, kde jsem se mezi svatebčany snažila ze sebe udělat neviditelnou upocenou siluetu. Oceňuji i společnost Ondry, přestože jsem s ním dokázala během 25 km 4x bloudit, pak Jakuba, předbíhávajícího Honzy a vyspaného Tomáše. A samozřejmě jsem ráda, že jsem Sloní prdelky tentokrát trefila napoprvé. Jako srandovní symbol jsem si pro DC vybrala reflexní prvek krávy na batoh a cestou si prozpěvovala známou píseň: https://www.youtube.com/watch?v=ECVThiZaWJU (a že jsme kolem pár kamarádek probíhali).

Horní SedloCo mě ovšem zklamalo: byly to asi zbytečné kufry, které mi nalamovaly psychiku – ať už ty s Ondrou, tak i to mé kufrovací číslo ve skalách, kde jsem byla ztracenou bludičkou v širém světě, pak bych zmínila mrzutost nad tím, že jsem se nepotkala s Evičkou a přesně ani netuším, kde mě předběhla. Ačkoli jsem si závod užívala téměř po celou dobu, tak celkový dojem mi zkazilo zklamání z konce. Téměř 2 h neustávajícího lijáku, zvlášť v místech „olafostezky“ směrem k známé Naději v kombinaci se zimou, samotou (již cca od Jítravy) a únavou mě překvapivě dokázaly nalomit k předčasnému ukončení závodu opět těsně před Klíčem navzdory hodinové rezervy. Smrtící kombinace všech faktorů totiž vedla k tomu, že jsem se nedokázala již zahřát ani za běhu a tudíž se selhanou termoregulací z posledních sil padla crazy Selfíčkoselfie fotka s nedosaženým Klíčem, následované ukrytím divé drkotající zvěře do hospůdky se spoustou dětí chystajících dýně na Halloween a voláním o pomoc v podobě odvozu do tepla domova.

Po cca 108 oficiálních kilometrech s asi 3 500 výškovými metry dobojováno v čase 22 h 57 min. Ač jsem se na akci hrozně těšila a většina trasy byla víc než skvělá, celkový dojem mi kazí konečné kilometry a i když pořádně nevím proč, nejsem z víkendu až tak nadšená, jak jsem si myslela, že budu. Snad si za pár dní spravím chuť J Celkově ale moc děkuji za úžasnou organizaci, neskutečnou tajnou podporu a téměř dokonalou objednávku počasí.

Závěrečná fotka: připravuje se, zatím jen má kontrolní karta

Kontroly

 

Náhledy fotografií ze složky Den cesty 2016