Jdi na obsah Jdi na menu
 


5 Beskydských vrcholů 6. - 8. 10. 2017

23. 10. 2017

Jedna z mála akcí, k nimž jsem se letos opět vrátila, zahrnuje 5 Beskydských vrcholů – orientační závod v rodných Beskydech na Moravě. Letos zájem o parťáka projevil Daniel, a tak po půl roce nic nedělání se přemlouvám k opětovnému postavení se na stovkařský start.

Vzhledem k tomu, že jsem zase začala studovat (tentokrát ale při práci), jsem bohužel před startem silně znavená, avšak svým způsobem natěšená.

Letošní organizace se však lišila od té minulé. Po odstartování se dozvídáme jen název kontrolního místa, kde teprve bude vyvěšen název prvního vrcholu. Tato situace se ještě párkrát opakovala, takže název dalšího vrcholu jsme se dozvídali někdy až posléze. Každopádně s Danem nenecháváme nic náhodě a řádně si své cesty plánujeme sami.

Z Raškovic u Frýdku-Místku takto vybíháme směr Kyčera-sedlo, kde nás překvapí název prvního vrcholu, možná zavádějící, Kyčera u Morávky. Což byl stejnojmenný název vrcholu, u něhož jsme se nacházeli, ale v trochu vzdálenější části Beskyd. Volíme nejkratší možné cesty, a zároveň tudíž nejzajímavější lesní pěšinky plné bláta a mokré trávy. Já se srovnávám s běžeckým osudem v již promočených botách noční Beskydské romantiky. Dalším kontrolním bodem s názvem druhého vrcholu, je Řeka – parkoviště. Tentokrát vsázíme na záživnou cestu pod lanovkou po skvělém klouzavém povrchu s báječným sklonem a brzy tak zvídáme, že nadcházející cesty nás svedou na vrchol Podgrúň. Turistických tras už si ani z rozmazlenosti nevšímáme a zdoláváme tak lesní stezky na sympatický vrchol, ne příliš daleko.

Myslím, že jsme stále drželi dobré tempo a pomalu plnili svůj plán zdolat trasu do reálných 24 h (Dan měl slinu na 20 h) a po únavné noci se pomalu probíháme k ránu, a to za současného zdolávání dalšího vrcholu – turistická chata Kozubová. S tímto úsekem nám trochu orientačně pomohli další slintající běžci, a tak jsme na chatě docela brzy, přestože se zdála býti větším oříškem.

Z chaty nás organizátoři navádějí na kontrolní bod Úspolka – bus a po zjištění čtvrtého vrcholu se poddávám zoufalství a únavě a na chvíli to zalamuji na lavičce pro cestující. A co že je to za vrchol? Asi 25 km vzdálený Bobík na hranicích se Slovenskem. Aneb po asi 75 naběhaných km si člověk nemůže přát nic lepšího. Postavili jsme se k úkolu ale vskutku statečně a vyrazili na dlouhou túru. Samozřejmě jsme si hřebenovku po hranicích docela užívali a musím říct, že jsme byli na kontrole až překvapivě rychle. Bylo nám však jasné, že cesta zpět bude dlouhá.

Tajemství posledního vrcholu bylo odhaleno záhy a naštěstí to nebyl zas tak velký úlet. Vrchol Tanečnice byl sice totiž daleko, ale zase blízko k Raškovicím, a tedy cíli. Někteří si jej spletli s jiným stejnojmenným vrcholem, jež se ale nachází u Pusteven, a tak zbytečně závod vzdávali předčasně. My jsme vtip pochopili a tak jen následovali další nemožné plány cest. Zvolili jsme sestup do vesnice Bílá, pak směr vodní nádrž Šance po cestách necestách a tehdy jsme poprvé řádně zabloudili. Jak to bývá, vše se sešlo a nefungovalo, tudíž jsme museli spoléhat na instinkt a ne zrovna přesnou šipku GPS navigace, takže byla cesta velmi specifického rázu. Co čert nechtěl, únava si brala ve stejné trase daně i téměř u vrcholu, kdy jsme zbytečně bloudili na vrcholy Kykulka a směr Lysá hora, tudíž se nám čas začal prodlužovat do druhé hluboké noci. No docela mazec pro psychiku, když si člověk vzpomene na zbytečné hodiny úsilí. Co však bylo ještě vtipnější, že ač jsme trefili docela dobře seběh do Raškovic po lesních zkratkách, plánovaný půlhodinový proces se protáhl o další 2 h. Asi vám vrtá hlavou co že jsme to dělali? Inu docela jednoduše bloudili po Raškovicích v kruhu přes brody a křoviny soukromých pozemků a hledali tu zatracenou školu. Naštěstí potkáváme další zoufalce a tak společnými silami cíl šťastně/nasraně nacházíme.

Musím uznat, že jsem byla naprosto hotová. Spánkový deficit byl příliš krutý a ačkoli mě sprcha trochu probudila, při následném řízení nešlo o bezpečnou jízdu k rodičům. Bohužel povinnosti volaly. Naštěstí se nic nestalo, včas jsem po cestě odpočívala, a tak 6:10 parkuji a 2 h ukládám tělo do stavu mrtvolného. Po vyřízení všech nedělních aktivit vyzvedávám Dana (jež si užil vyhlášení beze mě) ve Frýdku a konečně se blížíme domovu. Že jsem večer ještě musela do práce, to už je jiná kapitola. Každopádně víkend měl grády a navzdory všemu se těším na další akci!

Souhrnem týmu 77 "Spřátelená zvěř" se podařilo zdolat asi 130 km, 5 000 m převýšení, 26 h bez spánku na trase a pokles z 22. místa na trase až na 35. K tomu asi 900 km cestování a spoustu zařízených věcí. Tudíž moc pěkný víkend J

Závěrečná fotka:

Závěrečná fotka

 

Náhledy fotografií ze složky Pět Beskydských vrcholů 2017