ULTRA TRAILS

        Je leden a org letecké stovky po proběhlém hlasování obrací trasu opačným směrem. To mě těší, neváhám a registruji se i letos.

Díky změně startu do ranních hodin a transportu autem ve spolujízdě s Robertem vyrážíme v pátek až po práci. Navzdory dlouhé cestě a tradiční zastávce v Lidlu jsme do Trenčínské sokolovny dorazili těsně před uzavřením prezentace. Člověk se ani nenaděje a už zase tráví předzávodní noc na podlaze tělocvičny po krk zachumlaný ve spacáku.

Ráno jsem byla až nečekaně překvapená, jak dobře jsem se tentokrát vyspala a ačkoli byl budíček nekompromisně brzký, během pár chvil zase člověk stojí na startu vytrvalostní šílenosti s dalšími bláznivě smýšlejícími běžci.

Po 6:00 hromadně vybíháme jako stádo hladových pakoní směrem k Trenčínskému hradu a dále do lesů, kopců, polí a silnic. Své hůlky jsem tentokrát propůjčila Vláďovi, protože jsem si říkala, že loni byla stovka docela jednoduchá (spíš jsem si pamatovala jen to dobré), tak že je potřebovat nebudu. A věřte nebo ne, občas jsem si na ně slastně vzpomněla, zvlášť při zdolávání hlavních vrcholů tratě – Inovec a Panská Javorina.

Takže k trase: vedla téměř celá po turistických značkách, kdy se jednoduše začínalo po červené přes Soblahov a Inovec, pak přes Rafajovu kótu až na Bezoveckou chatu a v Horárni se pokračovalo po modré na Podhradie. Dále kousek po žluté a zpět na modrou z Duchonky přes Panskou Javorinu až do Beckova. V Beckově končily všechny dívčí sny o kopcích, lesích a úkrytech a pokračovalo se půlmaratonem po hrázi a asfaltu až do Trenčína, který se ne a ne přibližovat.

Občerstvovačky: jedním slovem blaho všemocného světa. Byly perfektně, až neuvěřitelně, rozmístěné co 20 km a plně nadupané jídlem všech chutí včetně bezvadných polévek. Tedy moc chválím! Stejně tak jsem vypozorovala zlepšení oproti minulému roku ve značení pomocí nových odrazek – občas velmi pomáhaly a téměř zamezovaly kufrování. A ačkoli spoustu lidí nadávalo na umístění kontrol, já byla docela spokojená a neměla jsem problém.

Jinak mé běžecké schopnosti se celkem udržovaly v přiměřené rovině až po poslední občerstvovačku v Kálnici. Prvních 20 km jsem se více méně zahřívala v tom překrásném, téměř jarním dni, kdy na vás nekápne z nebe ani lehké jarní osvěžení a pak jsem se prala s brzkou krizí. Trasa mě chvíli prostě nebavila, ale to bude asi tou smrští myšlenek, co se v hlavě ženou, než člověk vypne čudlík na kraviny. Jakmile jsem ale vypla a vyhnala chmury díky této písničce: https://www.youtube.com/watch?v=WvZ2MQ_kxZ0, vše se srovnalo a já rozběhla nohy od Inovce až do Beckova. Tady bych ráda vyzdvihla spoustu skvělých chvil s Ondrou (a jeho natáčecí akce změny sponzora), Jirkou (ten se mnou vydržel téměř až do konce – to je na Nobelovku), Tomášem (který na trase nespal prosím) či Míšou ponořených v suchých lesích bezvětrného dne. Prostě parádní čas mezi přáteli a ve sdílené podpoře na poslední nudný a vysilující úsek v rovině na Trenčín. Počasí tedy přenádherné, teplé, bezvětrné a umožňující lehké přeběhnutí trasy – viz fotky.

Tak jo a teď vážně: předpověď bohužel nekecala se slíbenými dešťovými srážkami a na jarní trase to samozřejmě nechalo známky. Takže bez legrace pršelo téměř celý den (někdy lilo) a foukal studený vítr ze západu. Brodila jsem se v mokru, blátě zouvajícím z bot, na čerstvém sněhu na Inovci jak kačer šlapající zelí, šplhala bez hůlek po uklouzaném bahenním pokryvu a třepala se často zimou jak osika. Ale přesto super trasa (teda do Beckova, pak už to bylo trápení jehňátek). A další den na potvoru potvorskou se vyjasnilo - proto ty fotky 

Tak tedy moc děkuji za krásný víkend, kdy jsem cíl 105,6 km o převýšení 3 600 m prorazila za 20 h 23 min – tedy o 3 h 16 min méně než v roce 2016. Opět to sice odskákal kotník a našla jsem v cíli i puchýře, ale nic vážného – takovej ten standard. 

Závěrečná fotka: