Jdi na obsah Jdi na menu

29. Loučení s turistickým rokem 24.-26.11.2017

3. 12. 2017

A je to zase tady – „Nesnáším Loučení“! A přesto mě letos opět nohy zavedly do legendárního Ústí nad Labem. Letos nás pro změnu veze Vašek, a tak jsem od řízení opět osvobozena.

Přijíždíme ve čt kolem 20:00 a já hned zaujímám postoj jít co nejdříve na kutě. A že se mi to povedlo, spala jsem jako dudek. V pá před 4 ranní odpočatá vstávám. Registrace – vlak – start 5:30 v Lovosicích.

Krátká trasa 55 km křižovala Lovoš, Boreč, Ostrý, Milešovku, Kletečnou, Radejčín rozhlednu, Mlynářův kříž, všemi nesnášenou Josefínku a nakonec ještě Soudný vrch. Již tato „dětská trasa“ dala díky podmínkám docela zabrat a nemůžu říct, že jsem na stovku vyloženě těšila. Bahno souvisle pokrývalo snad veškeré prošlé povrchy a radikálně konzumovalo síly, jež by běžec jinak věnoval do rychlosti. Takto jsem doběhla za 9 h 5 min, dala si teplou spršku, Vláďovi a Robertovi ukradla kus žvance (kebab) a šla se posléze pokoušet odpočívat.

To převalování ve spacáku mi vskutku šlo. Akorát spánek se dostavil až v pozdních hodinách, ale aspoň hodinka mé tělo nastartovala. Kolem 21:00 se tedy opět sbírám ze spacáku a snad samá Boží vůle mě vede na další registraci. Píšu do itineráře 118 km a při tom v duchu kroutím hlavou o 360° sama nad sebou.

Sleduji ostatní, jak se nechtěně zavazují dalšímu osudu a jsem smířená, protože tváře naznačují stejné zoufalé pocity jako u mě. Poté opět míříme na vlak a následný start v Dobkovicích v 23:00.

Moje noční část zahrnuje Bradlo, Kozí vrch, Blansko hrad, Erbenovu vyhlídku, opět Soudný vrch a svítání na Vysokém Ostrém. Teda svítání, co člověk možná ani nechtěl. Zároveň po 27 km byla chipová kontrola v Ústí v cíli. Pár lidí si zde odpočinulo (spalo) nebo to přímo vzdalo. Já, ač bylo těžké odolat, téměř hned pokračovala dále, dříve než si to rozmyslím. Ale třeba Vašek to tu zabalil kvůli kolene, tudíž cesta domů byla fixována na vlak.

Po 35 km se tedy probírám pod ranním… ehm… „Sluncem“ – člověk si ho musel pod ranní mlhou/deštěm silně představit a pak hned trochu bloudím z vrcholu. Ale brzy si svou chybu uvědomuji, vracím se a sbíhám do Průčelské rokle. Dalšími částmi trasy byl Babinský vrch s následnou úchvatnou občerstvovačkou Jana Sedláka, pak Varhošť, jeskyně ve Skalici (kde teda měl tajnou kontrolu Aleš a jeho foťák), dále Laffitova vyhlídka, Křížová hora, oblíbená Trojhora, Kalich, skvělá Buková hora v noci, bahnitý výstup na Fráž  a pak už jen cílový dojezd z posledních sil přes Olšinky.

Teď jsem to tak pěkně vyjmenovala, jako by to byla hračka. Ale opak se blížil pravdě. Drsné výstupy „po zelené“ turistické značce byly křižovány nejen bahnem a případným deštěm, ale cestu také ztěžovaly husté polomy, ještě zbylé po nedávné vichřici. Řekla bych, že nás Petr tudy nevedl jen čirou náhodou. Bahnité úseky byly umocněny posledním výstupem, kde se člověk místy bořil i nad kotníky. Tehdy už jsem se jen snažila udržet botu na noze, nic víc jsem neřešila. A díky zpomalení, jež jsem díky sedmdesátkařce získala, ještě pěkně promrzám na cílových polích. Mimoto, že jsme tam pěkně bloudily.

Jinak bych ráda poděkovala spolupráci s Jirkou V., jež se mi ztratil až na Trojhoře, pak radostnému shledání s Jirkou L. a Jarem se skupinou, kteří mi na Bukové hoře dodali další elán pokračovat a naposledy mé krátkotrasé spoluchodkyni, jež nedovolila mému spánkovému deficitu zvítězit v závěrečných kilometrech. Samozřejmě obrovskou chválu valím na Petra a jeho luxusní organizaci, na výpomocné síly a skvělou atmosféru. Alkešovi za nádherné momentky a sobě za překonání krizí navzdory nepříznivým podmínkám. Ráda bych ještě zmínila své hravé zahájení krátké trasy, kde jsem vskutku nevinně běžela „Proti všem“. A tímto oslovením bych určila symbol prvních 2 závodů EKUTu 2017, protože ač mě Olaf předčasně prohlásil za vítězku, dokázala jsem ještě překvapit.

Celkově jsem tedy dokončila 172 km se 7 650 m převýšení v bahně, dešti a zimě za předlouhých 37 h 8 min jako prozatím 2. Žena EKUTu. Jsem pyšná? To nevím. Ale myslím, že smyslem celé akce nebylo přeze vše dokončit, ale odhodlaně se postavit na start. A tudíž klobouk dolů před každým, kdo po mém bohu startoval.

Závěrečné foto: viz fotoalbum

 

 

Náhledy fotografií ze složky Loučení 2017