Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Dalmacija Ultra Trail 20. - 22. 10. 2017

23. 10. 2017

Fantastický trail při Chorvatském pobřeží upoutal mou pozornost hned po 1. ročníku, jež se konal v roce 2016. Na akci jsem se moc těšila, i když se organizace značně zkomplikovala. Navzdory přetížení a únavě do svého rozvrhu vmačkávám i dostavení se na start SKY DUT (155 km, 6 571 m převýšení).

Reklamní plochaVe čt doslova předčasně utíkám z brněnské konference NANOCON a mířím Flixbusem do Splitu s přestupem ve Vídni. V pátek po dojezdu chytám autobus do Omiše, kde se po chvíli bloudění registruji v hotelu. Zároveň nacházím volný prostor blízko registrační haly a ještě chvíli zkouším odpočívat po náročné cestě. Moc času však není (asi 2 h), a tak se brzy statečně stavím na startovní čáru. Ač bylo startovní pole skromné co se týče účastníků, udělala na mě celá estráda velký dojem.

Omiš15:00 vybíhám za motivačních tónů písně od AC/DC „High way to hell“ (odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=l482T0yNkeo) a rychle zdolávám první kladné převýšení. Celé městečko s okolím je na nohou. Všichni fandí, fotí, natáčí, povzbuzují a žijí ten víkend jen běžícími závody. Opravdu poutavé a velmi příjemná atmosféra.

Technické úseky trasy mě po první kontrole v Jesenici dávají dohromady s Rakouským běžcem Christophem z týmu „Vegan“ a to jsme ještě nevěděli, že je to asi dáno osudem. Míjíme spolu kouzelný západ Slunce nad Splitem a různé vtipné volby perfektně značených cest, jak pro denní, tak pro noční orientaci.

SplitOd Solinu mě ale bohužel začíná trápit únava. Bolí hlava a to tak, že si to musím přiznat. Tělo je v perfektní kondici, a tak nechci vzdávat, ale počáteční migréna je neúprosná a pulzování se jen stupňuje. V Putalje na 46.-tém km si lehám a zkouším na chvíli odpočívat. Dokonce je mi zpočátku na zvracení, ale pak se pomalu nepříjemné pocity redukují a bolest jemně ustupuje. Bohužel čas však běžel dál a časová brána další občerstvovačky se mi už zdála nedosažitelná. V ten moment jsme možná udělala špatné rozhodnutí a společně s Christophem (který po nemoci nemohl dál), končíme. Je mi to hrozně líto, ale aspoň mě vzal Chris do útočiště k nim do apartmánu a nechal mě obě noci přespat. Užila jsem si tak trochu toho lehára a nějaké nové zahraniční ultra běžce. Navíc jsem obdržela další reklamní triko závodu, jež jsem nedokončila.. do sbírky. :)

Doufám, že se opět na start postavím v dohledné době a užiju si i zbytek krásné trasy. Na závěr snad jen jedno rčení: „Každé rozhodnutí, jež v životě člověk udělá, má v ten okamžik své opodstatnění“.

DNF fotka:

Závěr

 

Náhledy fotografií ze složky Dalmacija Ultra Trail 2017